Jako každý rok jsme společně plánovali přespání ve škole. Letos však bylo jiné – bylo totiž naposledy. O to intenzivnější a krásnější ale bylo.
Tradiční polštářovou bitvu vystřídala „žíněnkovaná“, vybíjená i basketbal. Nechyběla pizza, hudba, tanec ani spousta smíchu.
Nejkrásnější část večera však přišla zcela neplánovaně ve vtipu zdramatizovanou dětskou básničkou s pohybem „Koulela se ze dvora takhle velká brambora…“, která rozpoutala postupně několik improvizovaných divadelních vystoupení plných humoru, fantazie a především obrovské radosti ze společného tvoření. Nechyběla porota a hodnocení i neskonale vtipná moderátorka Sára.
Večer zakončil společný přípitek, pár slov, která jsem měla na srdci a také slzy dojetí. Pět společně prožitých let je dost dlouhá doba na to, abychom se navzájem dobře znali, věděli o sobě mnohé, rozuměli si často i beze slov, smáli se stejným věcem a vážili si jeden druhého navzdory našim rozdílům.
Jo, byla to „jízda“ a ne pouze tato noc. Je mi ctí, že jsem na ní mohla být s vámi, má nezapomenutelná 5. A.
M. Ježková
