„Paní učitelko, co je to ten velký komín?“ zeptal se Matyáš, žák 2. A, když jsme u okna společně sypali do krmítka. Aha, tak tahle to nemůžu nechat, vždyť mám ve třídě dvacet šikovných a zvědavých dětí, z toho třináct kluků. Domluveno, půjdeme se tam podívat. Směr exkurze nám udával, jak jsme se později dozvěděli, více jak 102 metrů vysoký dlouhán. Budovou Tepelného hospodářství a jejím okolím nás provedl pan Lubomír Plesl. Seznámil nás s celým postupem výroby tepelné pohody pro rychnovské občany, viděli jsme snad každou skulinku podniku, od uhlí až po škváru. Překvapilo mě, jak to hlavně některé kluky začalo zajímat. V podřepu zkoumali například kotel, aby dobře viděli na otáčející se kola vnitřního pásu na uhlí, po spálení na škváru. Padaly dotazy typu: musí se topit i v létě? A kam přijdou peníze, které doma platíme za topení?
Děti samy na vlastní oči viděly, že topení není vůbec jen o „přikládání“ do kotle, ale hlavně také o informacích, které musí všichni obsluhující znát čili o učení. A s touto myšlenkou jsme se rozloučili, vydali se zpátky ke škole. Chtěla bych poděkovat panu Pleslovi za vstřícnost, za trpělivé vyprávění a současně představení celé rychnovské kotelny. Myslím, že je potřeba, aby se děti postupně seznamovaly s věcmi denního života a věřím, že se to povedlo.
2. A, Čtv.
