V neděli po obědě nás a naši lyžařskou výbavu spolkly dva autobusy. Drsné počasí znesnadnilo hladkou jízdu, a proto první úleva nastala při šťastném příjezdu na místo určení, na od hlavních silničních tahů odlehlou chatu Juráška v Olešnici v Orlických horách. Nošení báglů a výbavy doprovázelo husté sněžení. Za útulné pokoje jsme tedy byli o to radši.

Ale dlouho jsme se u teplých kamen neohřáli – hodiny do setmění jsme se rozhodli využít na maximum. Nejdřív nás čekalo rozřazování lyžařů do skupin. Louka s mírným sklonem nedaleko od chaty k tomuto účelu posloužila výborně. Už první obloučky a brždění nebo i snaha o ně napověděly, jakou péči bude ten který lyžař potřebovat, a tedy do jaké dovednostní skupiny se zařadí. Potom následovala procházka na Čihalku. Cestou vzhůru směrem ke státním hranicím jsme klouzali, povídali a páni učitelé stihli i pomoct autu, které se na nesnadném povrchu dostalo do problémů. Se setměním už nás vítala naše chata.

Po syté večeři, která byla jako od babičky, připravil vedoucí instruktor Petr Jelen dětem první přednášku – to aby nikdo z žáků nezapochyboval, že účelem našeho pobytu není jen zábava a stmelování kolektivu. Ten večer opravdu nikdo nezůstal na pochybách, že následující dny se mají nést v duchu poslušnosti, spolupráce a dodržování základních bezpečnostních pravidel.

V pondělí, jen co všichni obuli lyže, začal výcvik. Na kopec šli jen ti zdatnější, kterých byla polovina – tedy třicet. Zbývající děti si nejdřív ušlapaly čerstvě napadlý sníh, a pak už trpělivě trénovaly jízdu vpřed a stoupání vzhůru na louce s velmi mírným sklonem. Dalších prvních úspěchů dosáhli začínající lyžaři odpoledne, kdy absolvovali první jízdu lanovkou. Výcvik základních dovedností pokračoval nahoře na mírném svahu. Radost z prvních pocitů jistoty na upravené sněhové pokrývce korunoval u většiny dětí závěrečný opatrný sjezd až dolů. Zdatnější lyžaři absolvovali se svými instruktory nejrůznější cvičení a hlavně spoustu sjezdů tak, aby nabývali jistoty a zlepšovali své dovednosti.

Protože se děti nedopustily žádných prohřešků proti pravidlům chování, následovala v pondělí večer odměna v podobě společenského večera v rytmu diska. Předtančení se aktivně ujal pan učitel Tomáš Kasper. Hned se všem chtělo na parket o mnoho víc. A usínání o desáté hodině bylo o to spokojenější.

V úterý náš tým posílil pan učitel Josef Heřman, který nahradil chybějícího nemocného pana učitele Handu. Počasí nám přálo, takže i díky sluníčku byl trénink na kopci nejen výživný a vysilující, ale i příjemně hřejivý.

Další dny už se nesly v duchu lyžování a pestrého doprovodného programu. Nechyběly dvě výpravy na běžkách – Jiráskova cesta nám nechala okusit perfektní zážitek. Ve středu vpodvečer jsme se poučili u poutavé přednášky od horolezců a polárníků z Nového Města nad Metují. Čtvrteční večer čekalo děti několik překvapení – karneval v maskách, soutěž o nejroztomilejšího plyšového medvídka, prodloužená diskotéka a kouzelný ohňostroj.

Páteční ráno bylo plné příjemné nervozity. Čekaly nás závody! Kromě pěti začátečníků, kteří si radši procvičovali své dovednosti nahoře na mírném svahu, se jej účastnili všichni! Jaký to byl pohled, když se z kopce s odhodláním předvést to nejlepší, co v nich je, spouštěli i ti, kteří v pondělí ještě hleděli z kopce s hrůzou v očích!

Při vyhlášení výsledků bylo všem jasné, že závod sice má své vítěze, ale zároveň, že nikdo neprohrál. Možnost překonat sám sebe a být součástí party, které jde o společnou věc, za to vše lyžařskému výcviku velký dík!

Spousta hezkých fotografií nám bude připomínat příjemně strávený týden sedmého ročníku na horách!

Mgr. Lenka Serbousková