Dvakrát ročně pět let… 23. června jsme se tedy společně s rodiči setkali již po desáté a také naposledy. Pro mě by to bylo asi spíše nostalgické setkání, ale díky dětem, které dostaly nápad, že kromě vtipných pohádek si připraví také průřez 1.-5.třídou, se všemi učiteli i nově příchozími žáky během všech pěti let, tekly mně i rodičům spíše slzy smíchu než ty dojetí. Když jsme poté rodiče propustili domů, užívali jsme si večer i noc po svém. Ráno vstávat bylo sice trochu krušné, ale stálo to všechno za to.

mj + 5.A